Proč cestovat?
Když jsem byl malý kluk vyrostl jsem v rozvedené rodině. Mamka hodně pracovala a tak neměla moc času semnou trávit čas. Měl jsem to štěstí, že jsem vyrostl v malé obci a tak jsem většinu svého času trávil venku. Dá se říci, že jsem znal každý kout svého okolí. Když jsem přijel na víkend či prázdniny k taťkovi, trávili jsme čas obvykle spolu. Vzali jsme krosnu, hliníkovou plechovku s chlebem, řízkem, vajíčkem natvrdo a kyselou okurkou, sedli do vlaku a někam jeli. Taťkovo tůry, v době bez mobilních map, byly velmi zábavné a dobrodružné. Z hodiny cesty se stala celodenní cesta, ale o to více jsme toho poznali a o to více byli překvapeni, kam jsme došli. Mistrovství plánování mého otce byla v tom, že po cestě bylo vždy nějaké občerstvovací zařízení pro doplnění tekutin. Dnes už moji rodiče nežijí a já mám o to větší důvod k cestování, vznáším tím své díky za to, že mi tento směr ukázali. Moje mamka mě naučila svobodu, kterou potřebuji a můj taťka mě navedl tím správným směrem.
Protože cestovat je součástí cesty životem každého cestovatele.
Dnes mám svou rodinu, své děti a tak věřím, že jim také předám kousek tohoto semínka. Doufám, že i když někdy nadávají, že už je po těch kilometrech bolí nohy, nachází v sobě tu svobodu mít možnost cestovat. Jak často si uvědomujeme a doceňujeme tu devízu, že máme svobodu cestovat, po naší vlasti i mimo ní? To že máme čas i možnosti vyrazit? Jak často přemýšlíme nad tím, že krom slušného počasí nám nic nebrání cestovat? Vždyť k cestování nejsou potřebné žádné horoucí finance! Mám-li hluboko do kapsy, zabalím batoh a jdu, jdu pěšky, přespím v přírodě a tu trochu jídla a pití spotřebuji stejně i doma u televize. Tak proč se nezabalit a nevyrazit?!
Cestování je životní styl, je to návyk, je to droga. Dodává člověku energii z nových míst i z míst, na která se vracíme. Je to jedna z málo činností, která nás může vyčerpat fyzicky i psychicky, ale pokud dojdeme do cíle vždy získáme více než jsme do cesty dali. Proč většina lidí na cestách fotografuje? Je to jako s dětmi, proč je od mala fotografujeme? Abychom měli vzpomínky! Jaké to bylo před 10 lety, když se ta naše ratolest narodila? a co v šesti letech, kdy nastoupila do školy? No a jednou si vyfotíme jeho svatbu a vnoučata. Ať máme na co vzpomínat. Proč si takto nefotografujeme jednotlivé dny v zaměstnání? Proč si takto nefotografujeme nákupy v supermarketu? proč si nefotografujeme oblečení, které jsme nosili minulý rok? Jsou to věci běžné, někdy i otravné a spíše nutné k živobytí. Fotografujeme si věci výjimečné, věci na které chceme vzpomínat, nad kterými se chceme zastavit a to je i naše cestování. Protože cestovat je součástí cesty životem každého cestovatele.
Važme si toho, že máme svobodu cestovat, važme si toho, že můžeme cestovat s minimálním obnosem, važme si toho, že máme kam cestovat.
Cestujme ....
Tak kam vyrazíte zítra, o víkendu, nebo příští léto?
Odpověď je jen na Vás.
Šťastnou cestu, Jarda Forejt