Co s tím počasím
Počasí je jediným aspektem při cestování, který nejsme schopni sami ovlivnit. Matka příroda nám sama dává najevo, zda se máme na cestu vydat či nikoliv. I když máme všichni rádi azurové nebe, vydat na cestu se můžeme klidně i v dešti či sněhu, stačí se správně vybavit.
Pokud se vydáváš na výlet v okolí svého bydliště, klidně ho odložíš, pokud venku lije jak z konve. Co když jsi ale na víkendovém pobytu 300 km daleko od domova a zrovna hlásí na celý víkend déšť. Přeci nebudeš sedět a koukat z okna? Nám se to občas stane, hold se člověk oblékne, vezme pláštěnku a hurá na cestu. Vzpomínám na cestu k Pančavskému vodopádu. Již od zastavení ve Špindlu pršelo, předpověď lepší počasí neslibovala a tak nám nezbývalo než se vydat na cestu. Teplota atakovala 12°C a víc ani ťuk. Děcka to moc v pláštěnkách nebavilo, po chvilce jsme byli mokrý i tak, ale co, vzduch byl vlhký a tak se brzy podmínky těla i vzduchu vyrovnaly. Po 3 km už to člověk nevnímal. Děti jsme zabavili při chůzi po kamenité cestě do prudkého svahu. Tekoucí voda ze svahu byla jako potok a tak jsme se snažili jít pouze po kluzkých kamenech a kořenech. Byla to naše videohra. Děti to moc bavilo a do dnes na to rádi vzpomínají. Pohled na Pančavský vodopád zahalený v mlze byl mnohem lepší cestou nahoru. Věřím, že ve slunečném počasí by to takový zážitek nebyl a cesta by byla nakonec mnohem nudnější. Ačkoliv jsme si neužili panoramata horní vyhlídky, bylo to skvělých 17 km, které jsme si v pláštěnkách užili. A když to zvládly naše děti, tak to dáš i ty.
Tohle za slunce nezažiješ
Mnohem více mi osobně vadí zima, nemám ji rád. Pokud je všude sníh, mrzne a svítí slunko, jsem šťastný a zimu nevnímám, ale pokud je holomráz a zataženo jsem naštvaný. Bohužel stejně tak mi nevyhovují teploty nad 25°C, kdy se mi potí záda pod krosnou. Každý extrém má svá pozitiva i negativa. A také velmi záleží na osobnosti. Každý z nás snáší zcela jiné podmínky. Vždy je nutné dbát na osobní bezpečnost i celého cestovatelského týmu a přizpůsobit vybavení i cíl cesty podle toho. S malým miminkem asi mojí výpravu na Pančavský vodopád absolvovat nebudu (mě už ale tohle nemůže potkat, myslím to miminko :-) ). Stejně tak se vyhnu krupobitím, vichřicím a bouřkám. Selský rozum musí vyhrát nad touhou dojít k cíli. Není žádná ostuda se v půli cesty otočit a vrátit. Dle počasí volím i náhradní oblečení sebou na cestu. V dešti se hodí náhradní ponožky. Během cesty nemá smysl ponožky přezouvat a vlézt si opět do mokrých bot, ovšem hned jak sedneme do auta, je vhodné se přezout a mít nohy v suchu, v autě proto vozím stále ještě pantofle. V létě si naopak beru náhradní triko, jelikož když se mi zpotí záda pod krosnou a pak si na kopci sednu, ofoukne mi záda vítr a druhý den se nehnu.
Máme peruánského naháče proto musíme myslet při cestách i na něj
Velmi důležité je pochopit i to, že pokud u nás za oknem prší, tak o 50 km dále může být krásně. Proto sleduj meteorologické radary a počasí po celé republice. Nenech se odradit prvním pohledem z okna. Hledej možnosti a nehledej výmluvy v podobě počasí.
Cestovat se dá za jakéhokoliv počasí, záleží na naší imunitě a schopnosti snést určitý diskomfort.
Šťastnou cestu, Jarda Forejt