2019 Chorvatsko - Slovinsko 

V roce 2019 jsem se velmi spontánně rozhodl uskutečnit podzimní expedici. Vedli mě k tomu psychické potíže spolu s vyhořením z přepracování. Na začátku října už se těžko sháněl last minute zájezd do Řecka, druhým problémem bylo, že jsem cestoval sám, a tak bych musel platit za neobsazené lůžko, což je prakticky stejná cena jako bych jel ve dvou. Proto jsem se rozhodl vyrazit do Chorvatska na Krk. Odjel jsem v pondělí po obědě. Cesta byla velmi dobrá, v Rakousku jsem si dal asi 3. hodinový spánek a někdy nad ránem jsem byl na Krku, zde jsem si zdříml, než se rozednělo. Zastavil jsem na křižovatce ke kempu Půšča, tam kde jsme zastavili v roce 2012 a 2013 a tak jsem si i tady dal opět snídani. Převlékl jsem se z kraťasů do kalhot a zjistil, že jsem doma zapomněl pásek. Pro dobro věc jsem obětoval pavouka, co sebou vozím v autě a stal se z něj epesní pásek. Ze zbytku jsem vyrobil kratšího pavouka.

Počasí bohužel bylo zamračené, i přes to mě touha po spatření plazů táhla na lokality. Abych něco našel bylo jasné, že musím otáčet kameny a vše co jim může sloužit za úkryt, v tomto počasí na mě čekat prostě nebudou. Pod kamenem jsem tak našel alespoň slepýše (Anguis fragillis), byl to prcek, ale je pravda, že v Chorvatsku jsem ho viděl poprvé. Po vyfocení, měření délky a teploty jsem ho propustil. Pod dalším kamenem byl štír a také občas nějaká mnohonožka. Došel jsem až na smetiště, kde ale krom ještěrky sicilské (Podarcis siculus) nebylo vůbec nic. 

Rozhodl jsem se přesunout do Omišlaje a zkusit štěstí zde. Na mapě jsem našel velkou vodní plochu, ke které jsem se vydal, cesta byla trnitá a překvapení také, bývalý mokřad byl kompletně vyschlý a mrtvý. Cestou zpět jsem našel mýtinu, kde mi něco zmizelo pod zídku s kameny. Musel jsem jí kus rozebrat abych vytáhl statnou ještěrku (Lacerta trillineata). Spolu s ní zde běhaly i sicilské ještěrky. Přešel jsem silnici a na kamenité pastvině se snažil najít blavory, bez výsledku. Na kamenech i pod kameny jsem našel několik svlečených kůží z hadů, jinak nic. Došel jsem až ke smetišti, kde jsem opět získal chuť. Pod jedním kusem dřeva jsem nalezl statnou štíhlovku (Hierophis viridiflavus), měřila 86 cm. Opravdu krásný had. Krom sicilských ještěrek tu ale opět nebylo nic. Pokračoval jsem dále k místu, kde jsme v roce 2012 chytili prvního blavora. Bohužel už tu na mě po těch letech nečekal. Přesto jsem pokračoval v pátrání. Pod víkem z kýble jsem nalezl druhou štíhlovku balkánskou (Hierophis gemonensis). Bylo to mládě, ale krásné. Jejich oranžové oči mě vždy uhranou, a to i ve chvíli kdy mi kouše prst. O kus dál v lese jsem viděl ještě jednu "viridiflavusku" prolézat po větvích keře, to byla zajímavá podívaná.

Jelikož jsem bez ustání chodil 9 hodin, nastal čas se jet ubytovat do kempu. Neměl jsem sebou stan byl jsem rozhodnutý spát celý týden v autě. Vrátil jsem se ke kempu Půšča, který se ale velmi změnil. Původní obyčejný kemp měl dnes recepci s paní v obleku. Já tam napochodoval špinavý po dvou dnech, kdy jsem neviděl koupelnu a prolézal křoviska. Paní byla ochotná a snad by mě i ubytovala, bohužel to nebylo možné bez stanu. Doporučila mi abych jel do druhého kempu v Omišlaji. Zde mě ubytovali bez problémů. Měl jsem plac pro karavany, kde moje "Cé trojka" vypadala jako vyplivnutý bonbon. Ale měl jsem vše, co jsem potřeboval. Teplou sprchu, záchod i klid na jídlo. 

Ráno jsem se probudil do deštěm promáčené země. Počasí ale slibovalo sluníčko, proto jsem nelenil, vše zabalil a vyrazil z kempu. Vydal jsem se hledat nové lokality. Bohužel tato strategie se mi moc nevyplatila. Díky sluníčku byli plazi nahřátí a mizeli velmi rychle ve vysoké trávě. Utekla mi tak mladá Elaphe quadrolineata, což mě velmi mrzelo. Podařilo se mi chytit za celý den pouze slepýše a nějaké sicilky, které se proháněly všude. Viděl jsem i ještěrkovce balkánské (Algiroides nigropunctatus). V podvečer jsem našel zajímavou lokalitu, kde z trávy vybíhaly obrovské trillineaty nahřáté celodenním sluncem. Mě celodenní slunce na síle ubralo, takže o co byly rychlejší o to jsem byl já vyčerpanější. Alespoň k mláďatům jsem se dokázal přiblížit a vyfotit je rychle mobilem. Mezi travou bylo několik míst s bílými kameny, na kterých jsem viděl černou stočenou viridiflavusku, samozřejmě zmizela pod kámen dříve, než jsem udělal pár kroků. Stejně tak druhá menší. Určitě ale tato lokalita stojí za jarní návštěvu. Byl večer a já se s Krkem rozloučil. Přesunul jsem se na Slovinsko k Jezeru Bled.

Večer jsem se ještě prošel k jezeru, krásně osvícený hrad byl jeho dominantou. 

Našel jsem parkoviště, které bylo přes noc zdarma, takže jsem si nařídil budík a ráno vyrazil 2 km za město, kde jsem mohl zaparkovat bezplatně. Dal jsem si snídani, vyčistil zuby, z ložnice v autě udělal zase auto a vyrazil zpět k jezeru. 12 °C neslibovalo moc herpetologických zážitků, ale mým cílem bylo vidět krásnou krajinu, což se podařilo, Jezero je úchvatné, podzimní barvy mu dodávají na atmosféře. Ranní mlha, která se snáší nad jezerem působí mystickým dojmem. Vyškrábal jsem se lesem na vyhlídku, kde jsem si mohl jezero vychutnat v celé své kráse. Pomalu jsem ho obešel a navštívil i hrad. Dokonce se mi poštěstilo vidět několik ještěrek živorodých (Zootoca vivipara). Ty bydleli na osvícené stráni u starých pařezů v listí a také na kamenných zídkách pod hradem. Sešel jsem do centra a otevřel si konzervu a pojedl s nádherným výhledem, čerpal jsem energii, kterou jsem tolik potřeboval. Opravdu úchvatné místo, které stojí za návštěvu. Nyní nastal čas na přesun k domovu. Cestu jsem si rozdělil na ještě jednu zastávku. Po 500 km jsem se zastavil v noci u německého jezera Murnessse, kde jsem přenocoval opět v autě.

Noční deštík a probuzení do 8 °C mě mnohem víc lákali už jet domů. Přesto jsem se moc těšil na procházku k jezerům. Uvařil jsem si kávu a šel na obhlídku. Ranní svítání, klid od lidí dodalo místu tu správnou atmosféru, pořídil jsem pár fotografií a nasedal do auta, v tom mě paní s pejskem pozdravila: "Dobré ráno" a já věděl, že už se těším domů. Výlet splnil vše, co měl, odpočinul jsem si užil krásnou přírodu i zvířata a nabral síly. Nezbývá než se těšit na jaro 2020.

Jarda Forejt