Cestování s dětmi
V minulém článku jsme narazili na problematiku spolucestujících. Pokud máš rodinu a jsi zapálený cestovatel/ka, budeš děti vést k cestování jistě od mala. Pokud děti na cestách vyrostou, nebudeš v budoucnu tak často řešit věty typu: "mě bolí nožičky, mě to nebaví, kdy už tam budem ..."
Samozřejmě se tomu nevyhneš a jak děti rostou začínají mít svůj svět a do něj se tolik procházky nehodí. Důležité je dětem činnosti rozdělit. Dělat dohody : "Ok, teď si budeš doma hodinku hrát, a v 10 vyrazíme na výlet". Dítě jasně ví jaký je plán a nebude překvapené, že na něj v 10:00 udeříš : "tak vše zabal a jdeme". Naše děcka (9 a 12 let) sama v sobotu ráno přijdou a ptají se: "kam dnes pojedeme na výlet, jak daleko půjdeme, co tam uvidíme?". Jasně někdy jsou také na zabití, cesta je zrovna nebaví, bolí je nohy, mají hlad, hádají se, chtějí radši sedět u PC nebo tabletu. Mnohem častěji ale běhají venku s námi
Dnes je pro mě největší zadostiučinění, když sami přijdou a řeknou, že by rádi jeli na nějakou zříceninu hradu, že jsme již dlouho nikde nebyli. To je fajn a je to jistě tím, že cestování mají od mala v krvi. Pokud v cíli řeknou "tati to je krásný výhled, nebo koukej na ten hrad" jsem u vytržení. Loni jsme strávili týden na Slovinsku. Dohodli jsme se, že děti překvapíme. Neřekli jsme jim že jedeme k moři. Prostě vyrážíme k jezeru. Přes noc děcka spala. Ráno jsme je probudili u moře, na ten výraz nikdy nezapomenu, to nadšení z pohledu na východ slunce. Bylo to úžasné...
Naučili se sami najít cestu dle barevných turistických tras, rozcestníků. Dokáží odhadnout vzdálenost. Pamatuji na hlášku syna: "Tati to je jen 2 km, to je kousek". Sami mě dnes upozorní na to, když jdeme špatně, nebo někde odbočíme jinam. Najednou jsme 4 kterým není lhostejné kam jdeme a všichni dáváme pozor na cestu k cíli. Samozřejmě většinu času na cestě blbnou a nesledují značky, ale na rozcestí jsou schopni určit správný směr.
Skvělé je porovnání našich dětí s kamarády, kteří s námi občas někam vyrazí. Po 5 km již hekají, fňukají, na druhou stranu, když dojdeme do cíle dokáží ocenit místo a sami často řeknou, škoda, že sem nechodíme s rodiči. Někteří kamarádi s nám již na výlet nikdy nejdou, protože se po návratu domů fyzicky zhroutili :-). Jsem rád za to, jaké mám děti pro které 3O km za jeden den není problém :-*
...Cestuj s dětmi, ukaž jim ten nádherný svět kolem
Šťastnou cestu, Jarda Forejt