2015 Exkurse Krupinská planina a Poiplie

Letošní rok jsem měl v plánu navštívit Slovensko a prohlédnout zde lokality výskytu krátkonožek evropských Ablepharus kitaibelii (Kováčovské kopce a Plášťovce) bohužel můj plán nevyvolal tolik nadšení u mých krajanů z Chomutova. Proto jsem se rozhodl jet sám vlakem a autobusem. Shodou okolností TSP uspořádala v roce 2015 exkursi se zaměřením na stejnou oblast a dokonce ještě více. Proto se stalo mou volbou cestovat s "teraspolem".

Ve středu 29. 4. 2015 jsem vyrazil v odpoledních hodinách žlutým autobusem do Prahy, kde jsem ještě 2 hodiny čekal na místě odjezdu na příjezd Neoplánu, který nám dělal dobrou službu po celou dobu pobytu na Slovensko/Maďarském pohraničí. Ve 22:00 už jsem seděl pohodlně v autobusu a těšil na ranní probuzení na Slovensku. Bohužel jako každý rok, jsem cestu probděl, jelikož nedočkavost vždy ničí mou únavu. Na Slovensku jsme byli o dvě hodiny dříve, než byl plánovaný příjezd a tak jsme strávili tento čas na čerpací stanici, kde jsem, si alespoň trochu schrupnul. Nad ránem nás probudil vedoucí zájezdu Robert Csekés, který nám představil první zastávku a celkový plán cesty. První zastávkou bylo těsně před rozbřeskem vodní dílo Gabčikovo, ačkoliv se zdá z herpetologického hlediska zcela nepochopitelné koukat na zdymadla a hráze tohoto vodního díla, význam této zastávky je při pohledu na člověkem upravenou "přírodu" zcela zřejmý. Když poté přijedete do přírodního ráje, kde Dunaj stále teče v původním korytu a vidíte rozmanitost a četnost výskytu plazů v této oblasti, je Vám jasné, proč bylo Gabčíkovo zařazeno jako jeden z cílů cesty.

Gabčíkova jsme pokračovali do Komárna. Zde jsme viděli bránu starobylé pevnosti, která byla uzavřena. Ačkoliv padalo několik plánů jak bránu zdolat, nakonec odjíždíme bez pocitu, že budeme dalšími, kdo pevnost násilným způsobem dobil. V poledne jsme již na maďarské straně Dunaje v Esztergomu, kde je možné pozorovat všude přítomné ještěrky zední Podarcis muralis.

V odpoledních hodinách přijíždíme do Somoše, kde čekáme na ubytování v místní organizaci Ipelská únia Rybárik, která se stará o zachování přírodního rázu okolní, dosud nepřetvořené krajiny. Čekání si zkracujeme pozorováním plazů přímo v místě ubytování. Je zde hojný výskyt ještěrek zelených Lacerta agilis a užovek stromových Zamenis longissimus. Po ubytování následovala první večeře a seznámení s členy výpravy. Naše skupina z chaty pokračovala seznamovacím večerním průzkumem okolí. Nalezli jsme pouze několik ještěrek zelených, ze kterých jsem měl obrovskou radost, jelikož jsem si mohl změřit ulovené jedince a změřit teplotu v místě výskytu. Doplnil jsem si tak svou databázi o další údaje. Večer jsme pokračovali hráním kostek a popíjením pivka a jiných alkoholem obohacených tekutin.

Ráno vstáváme na snídani a po snídani vyrážíme dle Robertova harmonogramu do Plášťovců na lokalitu krátkonožek objevenou českými turisty. Po průchodu vesnicí se ocitáme na samém konci civilizace v úpatí kopců, slibujících nalezení vytoužených krátkonožek. U jedné z posledních zahrad nalezl v kompostu Honza první užovku hladkou Coronella austriaca. Po focení a měření jsem se díky touze po krátkonožkách od naší skupiny oddělil a jal se samostatnému průzkumu lokality. Cestou na kopec jsem pozoroval velmi hojný výskyt ještěrek zelených, které se zdržovaly v blízkosti velkých kamenů, aby se v případě vyrušení ihned schovali pod kámen. Byl zde hojný výskyt samců a mláďat. Pod jedním z kamenů jsem nalezl i prázdné obaly od vylíhlých mláďat. Stále jsem ale nenacházel krátkonožky. Na vrchu kopce jsem pochopil proč, pátral jsem na špatném místě. Těsně na vrcholu se biotop změnil v dubový les, s výskytem mnoha mýtin s nízko vzrostlým náletovým porostem. V takto proměněném biotopu jsem nalezl specialistu a mého guru Roberta, který během dotazu zda již nějakou krátkonožku viděl, okamžitě skáče do listí a "vynořuje" se s krátkonožkou v ruce. Spolu s ním a Pavlem a jeho synem Ondrou se procházíme lokalitou. Po chvíli si zvykám na specifický pohyb, který člověk vidí při pohybu krátkonožky v listí. Bohužel toto je obvykle jediné co jsem zahlédl. K tomu, aby člověk krátkonožku chytil, je třeba rychlost a určitá praxe. V tomto Robert vyniká. Díky němu jsem ale pochopil a poznal způsob výskytu a života těchto malých tvorů. Výskyt je velice lokální, ale opravdu četný. Jak říká Robert: "není jich tam milion, ale statisíce určitě". Výskyt krátkonožek na této lokalitě se kříží s výskytem ještěrek zelených. Cestou k autobusu si s Robertem ještě prohlížíme několik krásných jedinců ještěrek zelených na kamenné zídce u starých vinných sklepů.

Na cestě do kempu ještě zastavujeme na ne zcela přírodní lokalitě, jíž je smetiště. Ačkoli se nejedná o lahodný pohled, na ploše několika desítek metrů čtverečních výprava nalézá slepýše východní Anguis colchicus, užovku obojkovou Natrix natrix, užovku stromovou a užovku hladkou. Na okraji lesa pak s Honzou a Pavlem nacházíme mládě užovky stromové. Pomalu začíná pršet, tak se vracíme zpět k Neoplánu.

K večeři je dnes podáván maďarský guláš, který s pivem chutná skvěle. Po večeři začíná ochutnávka vín, které se naše pivařská chata nezúčastňuje. Místo toho vyrážíme na průzkum blízkého okolí. Celkem frekventovaná silnice, spojující vesnice v okolí kempu se stává hřbitovem pro neuvěřitelné množství zejména mladých užovek. Na každých 5-10 metrech nacházíme rozjeté jedince, některé jen pár minut po smrti.

Ráno se probouzíme do deštivého počasí. Ačkoliv Robert slibuje, že kolem poledne se počasí umoudří, nevypadá to tak. Proto zkušeně mění plán cesty a po přednášce o Středním Poiplí a činnosti zdejší organizace, vyrážíme na maďarskou lokalitu mloků skvrnitých Salamandra salamandra. Na zhruba 2 km stezce jich nacházíme hned několik a to i včetně oranžové varianty. Po příchodu k autobusu to již s počasím vypadá lépe, jelikož déšť ustává. Odpoledne zastavujeme na prohlídku rozsáhlé louky, která je zde ponechána přírodnímu působení bez lidského zásahu již několik desetiletí. Bohužel herpetologicky je toto místo velmi chudé. Z tohoto hlediska byla mnohem zajímavější lokalita výskytu želv baheních Emys orbicularis a jejich hnízdiště. Želvy k vidění nebyly, ale jejich rozhrabaná hnízda ano a tak jsme mohli vidět i zbytky skořápek od vylíhlých mláďat. Povinně se všichni fotíme u fotopasti, která výborně reaguje na pohyb jak místní zvěře, tak členů "teraspolu". Po louce se prohání krásné ještěrky obecné Lacerta agilis. Večer se již celkem znaveni vracíme do kempu, kde si užíváme poslední večer.

Ráno nás budí nepříjemný pocit z odjezdu k domovům. Přesto nám Robert ještě přichystal krátkou procházku do blízké lokality krátkonožek. Po cestě Robert vytahuje z úkrytu dalšího polovičního blavora v podobě půlmetrového slepýše východního. Je to až neuvěřitelné, ale kam Robert vleze, vždy je zde nějaký ocásek. Bohužel v případě krátkonožek tomu dnes tak nebylo, ale na vině bylo počasí. Slunce se nerozhodlo vylézt a tak krásná lokalita byla bez života. Potěšení nám ale Robert umožnil prohlídkou dalšího smetiště s užovkou stromovou, slepýšem východním a ještěrkou zelenou. Takže radost před odjezdem byla. Tímto se již ale loučíme s místní přírodou a vyrážíme na cestu do Prahy. Cestou se výprava zastavuje vykoupat v Thermálparku Dunajská Streda. Já, Honza a Pavel raději volíme cestu do centra a posezení ve stylové hospůdce a pochutnání si na výborném obědě. Ve 21 hodin již vyprazdňujeme Neoplán a každý se rozutíká do svých domovů. Mě čekala ještě 2 hodinová cesta vlakem do Chomutova.

Tímto článkem bych rád poděkoval Robertu Csekésovi za perfektní vedení celé exkurse a za odhalení života krátkonožek, což byl můj hlavní cíl cesty. Dále pak Petrovi Kodymovi celé TSP za uspořádání exkurse a samozřejmě všem členům výletu, se kterými jsem se mohl seznámit a strávit s nimi krásné chvíle na Slovensku a v Maďarsku.