2013 Expedice apodus

Když jsem se v květnu roku 2014 balil na první zahraniční expedici, bylo to jako první sex. Poprvé uvidím moře, poprvé navštívím Chorvatsko, poprvé snad uvidím blavory žluté ve volné přírodě. Prožíval jsem to strašně. Od 5:00 jsem byl na nohou, v práci počítal každou minutu, abych v 18:00 sedl do auta a řídil těch 900 km až na ostrov Krk. Byl jsem natolik očarován tou představou výpravy za plazy, že se mi nechtělo ani spát. 

Ráno jsme dorazili na první lokalitu. Já, Lexi a Víťa, jež nebyl herpetolog, ale fantastický cestovatel. Vyndali jsme kempovací stolek a užili si první snídani v "exotické" zemi. Ihned po snídani, jsme popojeli na první lokalitu. Po 50 metrech Lexi zahlédl prvního blavora. Podařilo se nám ho chytit. To byla paráda. Bohužel mě to zcela neuspokojilo, jelikož jsem ho neobjevil sám. Ale i tak to byl výborný úspěch hned na začátku našeho výletu. V okolí se pohybovalo obrovské množství ještěrek sicilských Podarcis siculus. Na cestě do Njivice jsme pozorovali mnoho ještěrkovců dalmatských (Algyroides nigropunctatus). Byla to krásná podívaná poprvé spatřit kolonie ještěrů jak spolu komunikují, jak jsou opatrní a rychle v nebezpečí mizí. 

Odpoledne jsme se vydali najít kemp, ve kterém se ubytujeme. Kemp Omišalj byl úžasný a prázdný. Bydlel tu na pláži pouze nějaký Nizozemec a mladý pár Plzeňáků. Zaparkovali jsme auto, postavili stany a s pohledem na moře jsem se jal dospat chybějící noc z cesty. Večer jsme poseděli na pláži a popili trochu Griotky z České republiky.

Druhý den jsme vyrazili k jezeru Ponikve. Měl jsem zde vyhlídnutou lokalitu, kde byly nalezeny želvy zelenavé. Louku jsme našli, ale želvy ne. Zato jsme zde našli první užovku stromovou Zamenis longissimus . Na okraji jezera jsme našli několik skokanů a ropuch. Opět zde všude byly ještěrky Podarcis siculus. Odpoledne jsme prozkoumali okolí kempu. Na kamenité cestě pastviny pro ovce jsme pod cihlami nalézaly drobné štíry Euscorpius italicus. Na hromadách kamenů nabírali večerní slunce ještěrkovci Algyroides nigropunctatus. Cestou ke kempu již zapadalo slunce, i tak jsem si splnil sen a našel "svého" blavora, který se již chystal ke spánku. V kempu jsme oslovili Plzeňáky s dotazem zda jsou zde také na herpetologické výpravě, v zápalu řeči jsme jim ihned ukázali co se zde nachází v okolí kempu. Z hrůzou v očích nám sdělili jak se plazů strašně bojí. Byli totiž jen na cestě po Evropě z Francie, a Itálie pokračovali přes Chorvatsko dále. Vlastně nevím proč ráno již v kempu nebyli :-). Večer jsme si poseděli u moře a šli spát s pocitem, že ráno se již budeme vracet domů.

V noci nám sprchlo, a tak to byl nejlepší čas ihned vyrazit na poslední rychlou prohlídku terénu. Prošli jsme poslední lokalitu kousek od kempu a nalezli zde posledního blavora žlutého Pseudopus apodus. Kousek dál se nám podařil objev expedice, 173 cm dlouhá užovka Elaphe quadrolineata. Bránila se zuřivým syčením, ale neměla šanci. Byl to obrovský adrenalin odchytávat takového macka. Cestou k autu jsem ještě zahlédl ještěrku jadranskou Podarcis melisellensis. Rozloučili jsme se s kempem, mořem i Chorvatskem a vydali se na cestu domů.

Na konci Slovinska jsme zastavili na benzině, abychom si na vařiči uvařili čínskou polévku. Odskočili jsme si k plotu na malou. V hromadě klestí jsme viděli mizet hadí tělo. V euforii jsme začali přehrabovat klacky a Leximnu stále zvonil mobil. Bohužel had zmizel. Při cestě zpět nám bylo jasné, kdo volal. Byl to Víťa, který hlídal oběd, jenže jej vyrušila policejní hlídka, která s ním celou dobu sledovala naše počínání při hledání hada. Policie něco sdělovala, my něco sdělovali, jenže každý kmen užíval jinou řeč, a tak to skončilo vrácením dokladů a odjezdem. Cesta domů již byla bez zbytečných ostud, a tak jsme v noci dorazili plni zážitků k domovu.